Fotogaléria - Itálie 2013 - San Marino

Autor Jago. Fotogaléria vytvorená 16. 7. 2013 Ut 10:58.

Republika San Marino (italsky Serenissima Repubblica di San Marino tj. Nejvznešenější republika San Marino, v místním dialektu San Marèin nebo San Maroin) je ministát obklopený ze všech stran Itálií; leží mezi regiony Emilia Romagna a Marche, nedaleko od Rimini. Hlavní město je Città di San Marino, zkráceně San Marino. Nachází se v pásmu Apenin, takže zde nenajdete pořádný kus roviny, pořád je to s kopce do kopce. Nejvyšší horou je Monte Titano, čnící 739 nebo 756 nebo 755 metrů nad mořem podle toho, ze kterého článku Wikipedie čerpáte a kterou hladinu moře měl autor toho článku na mysli. Státeček má rozlohu pouhých 61,19 km² (třetí nejmenší v Evropě za Vatikánem a Monakem) a v březnu 2013 měl 32 538 obyvatel žijících v jeho devíti městech. Pyšní se tím, že je nejstarší nepřetržitě trvající republikou na světě.

Krátká historie.

Podle tradice založil San Marino dalmatský kameník Marinus (italsky Marino), později prohlášený za svatého, a to 3. září 301. Přišel sem z dalmatského ostrova Rab pomoct při rekonstrukci městských hradeb v Rimini, poničených liburnskými piráty. To bylo za vlády císaře Diokleciána, známého pronásledováním křesťanů. Nebylo tedy divu, že křesťan Marinus, vida persekuci svých souvěrců, uprchl na vrchol hory Titano a založil zde malou křesťanskou obec. Ta se postupně rozrůstala a již v 9. století o ní zprávy hovoří jako o otevřené, dobře organizované a hrdé komunitě.

Původně vládlo v San Marinu samosprávné shromáždění zvané Arengo, které tvořily hlavy jednotlivých rodin. V roce 1243 byla zřízena funkce dvou kapitánů – regentů jako společné hlavy státu (obdoba římských konzulů). Nejstarší zákony pocházejí z roku 1263, Svatá stolice potvrdila nezávislost San Marina ve smlouvě o ochraně z roku 1602, která vstoupila v platnost v roce 1631.

Napoleon uznal nezávislost San Marina v roce 1797 a totéž učinil po jeho porážce i Vídeňský kongres v roce 1815. Selhaly rovněž pozdější pokusy o podmanění ze strany papežského státu. San Marino se nestalo ani součástí sjednoceného italského království, a to díky Guiseppe Garibaldimu jako odměna za to, že jemu a jeho stoupencům poskytlo v předchozích letech bezpečné útočiště.

Za první světové války, kdy Itálie vyhlásila válku Rakousko-Uhersku, zůstalo San Marino neutrální. Po roce 1920 nabyla stejně jako v Itálii vrchu fašistická strana. Za druhé světové války bylo San Marino opět neutrální. Stálo ho to hodně lavírování, přesto se v roce 1944 nevyhnulo náletu RAF (byl prý nařízen na základě chybné informace, že hranice překročila německá vojska a zřídila si zde zásobovací základnu). Na jeho území se mezi Spojenci a Němci odehrála v září 1944 bitva u Monte Pulito, po níž San Marino obsadila spojenecká vojska, ale pouze na dva měsíce.

Ženy získaly volební právo v roce 1960. Od roku 1988 je San Marino členem Rady Evropy a od roku 1992 OSN. Není členem Evropské unie, a třebaže jeho oficiální měnou je euro (díky tomu, že před zavedením eura v roce 2002 mělo s Itálií měnovou unii), není ani členem eurozóny. Má však právo razit eurové mince včetně pamětních s vlastními motivy a nápisem „San Marino“, čehož k nemalému „nadšení“ sběratelů využívá a své mince prodává za dost nehorázné ceny; v obchodech je nazpátek nedostanete. To ostatně dělá Vatikán také…

San Marino jsme v červenci tohoto roku navštívili již podruhé, takže se omlouvám za případné opomenutí některých informací…

Krajina pod Monte Titano,

Basilica di San Marino

Tři věže na Monte Titano

La Rocca – pevnostní zeď

La Rocca – kostelík sv. Barbory

La Rocca jako vězení

Místní umělec

Pohled z La Torre

Cava dei Balestrieri

Muzeum upírů a vlkodlaků

Další noční můrou San Marina

Tak tohle auto


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Arménská katedrála,

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod