Fotogaléria - Krym Bachčisaraj

Autor Jago. Fotogaléria vytvorená 6. 10. 2013 Ne 5:23.

Bachčisaraj (ukrajinsky a rusky Бахчисарай, krymskou tatarštinou Bağçasaray) je historickým, kulturním a duchovním střediskem krymských Tatarů. V minulosti byl hlavním městem Krymského chanátu (Qırım Hanlığı), státního útvaru, který vznikl v roce 1441 po rozpadu Zlaté hordy, součásti mongolské říše, a trval až do roku 1783. Samotný Bachčisaraj byl založen v roce 1532, kdy v něm byl postaven chánský palác.

Krymští Tataři jsou zajímavý národ. Na Krymu dříve žilo obyvatelstvo mnoha národností různých vyznání – Řekové, Sarmati, Alani, Polovci, Janované, Arméni, Židé, Turci a další, kteří se sem dosti často dostali jako váleční zajatci. Tím, jak se Krym dostal do sféry tureckého vlivu, přišel na poloostrov islám a obyvatelstvo na něj houfně přestupovalo. Důvody byly pragmatické: Zajatci byli prodáni do otroctví. Podle muslimského práva byli otroky pět let, pak byli propuštěni na svobodu. To se ovšem netýkalo muslimů, ti byli propuštěni ihned.

„Ja krymskyj Tatáryn, golovy režu“, dozvěděl se Švejk, když prováděl soupis ruských zajatců, ocitnuv se omylem v rakouském zajetí. Kdo četl díla Henryka Sienkiewicze, ví, že Tataři byla pěkně bojovná a ukrutná cháska, která se prala s Ruskem, Polskem a dalšími státy a tatarská vojska řádila i u nás. Štramberští by mohli vyprávět. Abychom však krymským Tatarům příliš nekřivdili: Wikipedie uvádí, že (cit.) etnonymum (jméno národa) „Tatar“ je odvozeno od jména mongolského kmene Ta-ta, který v 5. století obýval severovýchodní oblasti pouště Gobi a poté, co byl odtud vytlačen Kitany, přesídlil na jih a podílel se na zformování Čingischánovy Mongolské říše. Pod vedením Čingischánova vnuka Bátúa se Ta-ta společně s jinými mongolskými kmeny přesunuli na západ a podmanili si mnohá turkická etnika, která jim doslova stála v cestě. 

Tato etnika, tvořící jádro mongolského vojska při jeho invazi do Evropy ve 13. století, byla nazývána „Tata“ nebo „Tatar“ podle svých pánů a toto etnonymum postupně přijala za své. Evropští kronikáři nerozlišovali jednotlivé skupiny mongolské armády a jménem „Tataři“ (případně „Tartaři“) nazývali všechny kočovníky, kteří pod Bátúovým velením dobyli Volžské Bulharsko, vypálili Kyjev, zpustošili Uhry a pronikli až na Moravu, do Slezska a k Jadranu. V rámci Ruské říše pak bylo označení Tataři po staletí užíváno pro všechny muslimské národy bez rozdílu (například ještě v 19. století tak Rusové nazývali i kavkazské Čečence).

Ve 20. století měli krymští Tataři krutý osud. Je pravda, že v době, kdy byl Krym okupován fašistickými vojsky, jich určitá část vesele kolaborovala, dokonce byly vytvořeny i krymskotatarské útvary zbraní SS a SD. Na druhé straně však bojovali i v Rudé armádě a v partyzánských oddílech a někteří se stali hrdiny Sovětského svazu. Stalin se však zachoval naprosto bezohledně: V květnu 1944 bylo téměř celé tatarské obyvatelstvo za velmi krutých podmínek během tří dnů vysídleno, zejména do Uzbekistánu. Odhaduje se, že během cesty zahynulo více než 10 % vysídlenců. Kolaborantů se to však skoro nedotklo, ti stačili zmizet spolu s ustupujícími fašisty, odnesli to zpravidla nevinní lidé. Vysídleni byli dokonce i vojáci po svém propuštění z řad Rudé armády.

Teprve po roce 1989 se krymští Tataři začali postupně vracet a v současnosti jich na Krymu žije již přes 200 tisíc. Ani teď to však nemají lehké. Jejich domovy mezitím obsadili noví osídlenci a ukrajinská vláda vůbec nespěchá s udělováním státního občanství, natož s nějakým odškodněním navrátivších se muslimů. Mnoho krymských Tatarů má dodnes jen uzbecký pas.

Leč vraťme se k Bachčisaraji. V roce 1736 bylo město úplně vypáleno ruskou armádou, ale ve 40. a 50. letech 18. století bylo za zajímavých okolností obnoveno – dobyvatel totiž nechal před zničením paláce vypracovat jeho podrobný plán. Je zajímavé, že Kateřina Veliká se po dobytí Krymu v rusko – turecké válce zachovala velkoryse a urození krymští Tataři dostali stejná práva a odpovídající tituly jako ruská šlechta.

Hlavním turistickým tahákem Bachčisaraje je chánský palác (Han Saray, Бахчисарайский дворец), jedinečný příklad krymskotatarské palácové architektury. Jak jsem se dočetl v ruské Wikipedii, byl v minulosti mnohokrát až k nepoznání přestavován. Teprve počínaje rekonstrukcí v letech 1961 – 1964 se mu postupně vrací původní vzhled.

Palácový komplex leží na levém břehu řeky Čuruk-Su a my jsme v něm strávili mnoho hodin.

Severní brána /Darbehane Qapı/

Nad branou

Palácové nádvoří

Velká chánská mešita /Büyük Han Cami/

Chánská mauzolea /dürbe/

Chánský hřbitov /mezarlıq/

Portál Demir Kapi – detail

Sál dívánu /Divan hanesı/

Chánův trůn

Letní besídka

Harém /Arem/

Expozice v harému

Harém,

Obytné místnosti

Že by se v tomhle myly nohy?

Morušovník,

Pokoj nevěsty

Naučná cedule k pokoji nevěsty.

Poslední pohled

Tahle hospoda vypadá lákavě,

Manty,

Vešli jsme

Skály nad Bachčisarajem.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Zámořský betlém od Oby

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod