Fotogaléria - Krym 2013 - Čufut-Kale

Autor Jago. Fotogaléria vytvorená 20. 7. 2014 Ne 16:29.

Bachčisarajská dolina byla osídlena odedávna. Nedaleko vesnice Staroselje bylo v soutěsce Kanly-Dere sídliště paleolitického člověka, archeologové zde vykopali kostru jedenapůlletého dítěte. V různých dobách zde žili Kimerové, Skytové a Taurijci. V 6. století se v soutěsce Marjam-Dere usadili Alanové, předchůdci dnešních Osetinců, a po nich Gótové.

Jeskynní město, dnes nazývané Čufut-Kale, vzniklo někdy v 6. – 10. století a jeho původní jméno se nezachovalo. Je možné, že již v době císaře Justiniána I. zde byla byzantská pevnost, pod jejíž ochranu se uchylovalo obyvatelstvo i se svým dobytkem a cennostmi v době hrozícího útoku stepních nájezdníků. Má se za to, že patřila Gótům, kteří byli v té době spojenci Byzance.

První písemná zmínka o městě pochází ze 14. století v souvislosti s nájezdem Zlaté hordy na Krymský poloostrov v roce 1299. Mezi městy, která byla tehdy zničena, se uvádí i Kyrk-Or (Čtyřicet opevnění), což bylo tehdejší jméno Čufut-Kale. V polovině 14. století, kdy bylo kyrkorské knížectví podmaněno Tatary, bylo téměř všechno obyvatelstvo města zlikvidováno. Muži – bojovníci byli pobiti a ostatní byli prodáni do otroctví. Ve městě byla zřízena posádka a byli sem přestěhováni řemeslníci – Karaimové, kteří žili do té doby v údolí. Kyrk-Or se stal velmi brzy mohutným obchodním a řemeslnickým centrem jihozápadního Krymu.

V 15. století byl Kyrk-Or v pořadí druhým hlavním městem samostatného Krymského chanátu a nazývá se Kyrk-Er. Byly zde rezidence prvních krymských chánů Hadži Gireje a Mengli Gireje I. Hadži Girej se zde ukrýval v době nepokojů a bojů se Zlatou hordou.

Po uzavření mírové smlouvy s Ruskem a porážce Zlaté hordy význam pevnosti poklesl. Začátkem 16. století se začal stavět Bachčisaraj a chán se svou svitou se do něj přestěhoval. Ve městě zůstali jen Karaimové, kteří se nesměli v Bachčisaraji usídlit. Ti nazvali město Džuft-Kale (Dvojitá pevnost), kterýžto název ne nakonec změnil na Čufut-Kale, což znamená Židovská pevnost, protože Karaimové byli judaistického vyznání.

Poznámka: Karaimové jsou nábožensko-etnickou skupinou, vyznávající karaitskou formu judaismu. Karaitský judaismus odmítá ústní Tóru a uznává pouze Starý zákon a tím se odlišuje od hlavního směru judaismu, označovaného jako rabínský. Ve 14. století bylo několik stovek karaimských rodin deportováno na Litvu (v litevském Trakai jsme viděli několik jejich staveb, v nichž žijí dodnes) a pak i na Ukrajinu (především na Halič) a do Polska. Je zajímavé, že v době fašistické okupace Krymu pro ně neplatily nacistické rasové zákony.

Za rusko – turecké války (1735 – 1739) obsadila Bachčisaraj i Čufut-Kale ruská vojska. Pevnost byla pobořena a zůstalo jen tiché městečko s asi 1600 karaimskými obyvateli. Zákaz usidlování Karaimů v Bachčisaraji byl zrušen, a tak Karaimové rozebrali své domy, aby je složili na novém místě, a rozjeli se do všech stran. Jeskyně s sebou vzít nemohli. V současnosti je Čufut-Kale až na pár jakžtakž zachovalých staveb v ruinách a je cílem mnoha turistů.

Uspenský klášter (Свято-Успенский монастырь, klášter Nanebevzetí Panny Marie) je jedním z nejstarších krymských klášterů a při cestě na Čufut-Kale jej nelze minout bez povšimnutí. Jako jeskynní chrám byl vytesán do strmé skály na místě, kde se zázračně zjevila ikona Bohorodičky.

Ke vzniku kláštera se váže mnoho legend. Podle jedné z nich spatřil pastýř ovcí Michail na skále sedm sáhů od země ikonu Bohorodičky, před níž stála hořící svíčka. Vesničané přenesli ikonu s poctami do vsi, ale ta byla ráno zpátky na skále. Tehdy lidé pochopili, že Bohorodička chce, aby její ikona byla právě tady. I vytesali ve skále chrám a schody k němu a ikonu do něj přenesli. To se stalo v den Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) a chrám byl zasvěcen této události. Soutěska, na jejímž srázu chrám stojí, dostala název Marjam-Dere (soutěska P. Marie).

Jiná pověst hovoří o zlém hadu, který se usadil v této krajině a požíral dobytek i lidi. Obyvatelé (křesťanští Řekové a Janované) se začali modlit k Panně Marii a prosili ji, aby je hada zbavila. Jednou v noci spatřili na skále hořící svíčku. Aby se k ní dostali, vytesali do skály stupně, a když po nich vylezli, spatřili ikonu Bohorodičky, vedle níž ležel mrtvý had. Lid se zaradoval, jal se velebit Boha, hada rozsekal na kusy a spálil. A od těch dob se tam chodili modlit lidé z širokého okolí.

Tato pověst pochází z 15. století, kdy byla převážná část jižního Krymu pod tureckou nadvládou. Islám ovládl celý krymský poloostrov a pro křesťany nastal čas těžkého strádání a pronásledování. Ortodoxní Řekové se octli mezi dvěma národy vyznávajícími islám – Turky a Tatary. A tu se najednou objevila na nepřístupné bachčisarajské skále ikona Bohorodičky, aby podpořila lid v jeho víře…

Po obsazení Krymu Zlatou hordou mnoho křesťanských klášterů zaniklo. Uspenský klášter však vydržel a od 15. století se stal centrem pravoslaví na Krymu a rezidencí metropolity. Jeden historik napsal, že dokonce i jeden krymský chán požádal před svým tažením Bohorodičku o ochranu a slíbil jí bohaté dary a projevy úcty, pokud zvítězí. To mu ovšem nebránilo v tom, aby uložil chrámu těžké daně, kterými jej téměř zruinoval.

V roce 1771 se metropolita Ignatij obrátil na moskevský synod a carevnu Kateřinu II. s návrhem vyvést křesťany z Krymu. Rusku, usilujícímu o připojení poloostrova k impériu, se to jevilo jako dobrý nápad; přesídlencům byla přidělena půda u Azovského moře a poskytnuta částka 230 tis. rublů. Klášter byl na nějakou dobu opuštěn, ale již v roce 1781 se zde opět konaly bohoslužby. V roce 1850 byl částečně obnoven. Za krymské války, v době obrany Sevastopolu (1854 – 1855), zde byla ruská vojenská nemocnice.

Po válce začíná obnova kláštera. Byl opraven chrám Nanebevzetí Panny Marie a schodiště. Na místě, kde se zjevila ikona zázračné Matky Boží, byl vybudován balkon a obraz (freska) byl obnoven. V jeho středu je obraz Panny Marie s Ježíškem, po stranách je sedm chersoneských mučedníků. Freska byla osvětlena věčným světlem a po stranách ji ozdobily kroucené sloupy. Dlužno poznamenat, že se jedná o kopii, originál byl přesídlenci koncem 18. století přenesen do města Mariupol u Azovského moře. Na počátku 20. století zde stál rozsáhlý komplex, sestávající se z pěti kostelů, kaplí a mnoha klášterních budov, které byly uspořádány ve třech úrovních.

S idejemi VŘSR se mniši neztotožnili, a tak byli obviněni ze spiknutí a zastřeleni a klášter byl v roce 1921 uzavřen. Jeho majetek byl vypleněn a byla zde zřízena pracovní kolonie. Téměř všechny budovy a kostely byly zničeny, zachoval se jen chrám Nanebevzetí, dům faráře a kamenné budovy v dolině. Během Velké vlastenecké války byla v bývalém refektáři a hostinském domě nemocnice, po válce zde byla psychiatrická klinika. A chrám Nanebevzetí Panny Marie zůstal opuštěný…

Obnova kláštera začala v roce 1993. Za pomoci farníků byl obnoven chrám Nanebevzetí Panny Marie, schodiště a freska. Znovu byla postavena zvonice, na niž byly zavěšeny zvony, které byly jako dar klášteru odlity v Dněprodzeržinském metalurgickém kombinátu.

Poznámka: K tomuto povídání jsem využil ruskou verzi oficiálních stránek kláštera. Jak jsem z nich zjistil, krymské Tatary nemohou tamní mniši ani cítit. :-(

Obec Staroselje

Takovéhle skály

Marjam-Dere (soutěska Panny Marie)

Marjam-Dere,

Klášter Nanebevzetí Panny Marie - zvonice

Klášter Nanebevzetí Panny Marie - obraz Bohorodičky

Klášter Nanebevzetí Panny Marie, schodiště

Chrám sv. Marka Evangelisty už neexistuje,

Klášter Nanebevzetí Panny Marie - dům faráře

Pohled z kláštera na Marjam-Dere

Cesta na Čufut-Kale,

Čufut-Kale zdola

Dvě karaimské modlitebny

Čufut-Kale zdola

Jeskyně...

Jeskyně...

Jeskyně...

Stará studna a čerpací zařízení.

A jde se zpátky.

Tatarští trhovci

Něco pro pamětníky


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Cesta na vyhlídku byla snadná,

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod