Fotogaléria - Hrad Malbork

Autor Jago. Fotogaléria vytvorená 28. 2. 2015 So 18:58.

Hrad Malbork (něm. Marienburg) leží na severu Polska v Pomořském vojvodství (Województwo pomorskie) poblíž stejnojmenného města. Založil jej Řád německých rytířů na místě velmi vhodném pro obranu. Ze tří stran byl obklopen vodami řeky Nogat a potoka Poggengraben, jakož i rozsáhlými bažinami. My jsme jej navštívili v červenci 2014.

Historie

01-malbork-139a

Hrad Malbork v XV. století

Výstavba největšího gotického hradu na světě (díky tomu, že je postaven převážně z cihel, je občas ironicky nazýván největší hromadou bláta) začala kolem roku 1274. Tvrz, která dostala jméno Sanct Marienburch tj. Hrad sv. Panny Marie, byla původně sídlem landmeistera (pol. mistrza krajowego), zástupce velmistra v Prusku. Ještě před rokem 1280 bylo postaveno severní křídlo konventu, později nazvané Vysoký hrad (Hochburg, Zamek Wysoki). Asi kolem roku 1300 bylo dokončeno západní křídlo, kanalizační věž (dansker) a obranné zdi kolem kláštera. Na sever od Vysokého hradu bylo vybudováno ekonomické zázemí (předhradí), z něhož později vznikl tzv. Střední hrad.

Na konci třináctého století začala kolem křižáckých konventů na jihu Evropy houstnout nepříznivá atmosféra, negativně bylo hodnoceno jejich nadměrné bohatství a stále vážnější opouštění původního účelu, pro který byly zřízeny. Aby Řád unikl krutému osudu templářů, které o dva roky dříve zlikvidoval pod vykonstruovanou záminkou francouzský král Filip Sličný, a byla zajištěna možnost jeho dalšího rozvoje, rozhodl velmistr Siegfried von Feuchtwangen 14. září 1309 o oficiálním přesunutí sídla Řádu z Benátek do Malborku.

To ovšem vyžadovalo nové investice, protože stávající hrad byl pro novou funkci příliš malý. Hlavní změny byly provedeny v letech 1331–1335 za velmistra Luthera von Braunschweig. Zároveň se v místě předhradí začal stavět Střední hrad, který byl na konci čtrnáctého století přeměněn na elegantní Palác velmistrů. Dříve, pravděpodobně ještě ve 40. letech, byla kolem Vysokého a Středního hradu vybudována pevnostní zeď a na sever od komplexu budov bylo na břehu Nogatu založeno nové předhradí.

Již v roce 1410, po bitvě u Grunwaldu, byl Malbork obléhán polsko-litevskými vojsky, ale nebyl dobyt. V tzv. třináctileté válce stáli Poláci a jejich spojenci na jaře roku 1454 opět pod jeho hradbami, ale ani tentokrát neuspěli. Co se tehdy nepodařilo dělům, podařilo se o tři roky později, a to dokonce bez jediného výstřelu. Křižáci se dostali do finančních potíží, když měli vyplatit české žoldnéře, které si zjednali na obranu hradu, a velitel žoldnéřů, nějaký Oldřich Červinka (Czerwonka), nabídl Polákům, že jim hrad prodá za podmínky důstojného odchodu jeho posádky. Po dlouhých jednáních Poláci hrad skutečně 6. dubna 1457 koupili za na tehdejší dobu obrovskou sumu 190 tisíc uherských zlatých. O den později jej opustil velmistr Ludwig von Erlichshausen a to byl konec řádového panství na Malborku.

Podle smlouvy uzavřené v roce 1466 v Toruni zůstal Malbork v polských rukou a stal se hlavním městem vojvodství a sídlem provinčních a místních orgánů. Hrad byl změněn na velké skladiště a v Paláci velmistrů byly zřízeny soukromé komnaty krále. V části, původně používané velkým komturem, se usadil malborský starosta a v severním křídle byla také jeho kancelář, pokladnice, další kancelářské prostory a byty pokladníka a purkrabího. V reprezentačním Velkém refektáři se konaly u příležitosti návštěv krále žranice a jiné zábavy a občas zde starostové večeřeli s celou posádkou.

Opevnění Malborku se stálou posádkou více dvou set vojáků bylo dlouhou dobu považováno za nedobytné. Tomuto přesvědčení učinili konec Švédové, kteří 20. července 1626 dobyli pevnost útokem. Dobyvatelé zorganizovali v Malborku centrální základnu své armády a dále posilovali bašty a valy. V době příměří v roce 1626 Švédové hrad opustili a na příštích pět let ho obsadila armáda braniborského kurfiřta. Sídlili zde rovněž představitelé států při jednání o příměří, které bylo uzavřeno v roce 1635.

Po zastavení nepřátelských akcí byl hrad obsazen vojsky hejtmana Koniecpolského a ačkoliv byl jeho stav už dost tristní, byl opraven. Navíc v roce 1644 zachvátil střechy a křížové chodby Vysokého hradu požár. Při rekonstrukci dostala nová křížová chodba barokní podobu. V únoru 1656 se opět objevili u hradeb hradu Švédové a posádka se v březnu za čestných podmínek vzdala. O tři roky později, v období od 12. června do 30. září, se jej neúspěšně snažil dobýt zpět hejtman Jerzy Lubomirski a nakonec se vrátil Polsku až v roce 1660.

Během prvního dělení Polska obsadila hrad v září 1772 pruská vojska a krátce poté začala jeho rozsáhlá úprava, která jej výrazně zdevastovala a změnila jeho tvář. Ve Vysokém hradě byly zbořeny gotické klenby a byly zde vybudovány ubikace pro důstojníky. Z Paláce velmistrů se stala tkalcovská manufaktura a Střední hrad byl přeměněn na kasárna, kde si vojáci zřídili ve velkém refektáři jízdárnu.

Na konci osmnáctého století Malbork těsně unikl úplnému zničení – byl navržen projekt demolice hradeb za účelem získání materiálu na výstavbu skladů a kasáren. Ten nebyl naštěstí díky odporu veřejnosti realizován. V roce 1816 se započalo s restaurátorskými pracemi.

O půl století později, po sjednocení Německa, se začal kancléř Bismarck a císař Vilém II oficiálně hlásit k „odkazu“ Řádu německých rytířů. Restaurace Malborku byla pojata jako symbol moci a kulturní role Němců na slovanském východě a velmistr Ulrich von Jungingen, zabitý u Grunwaldu, byl pasován na hrdinu, který padl v bitvě o „německý život a práva“. Práce, provedené ve velkém měřítku a s bezprecedentní důkladností, byly financovány především ze státního rozpočtu, ale také z výtěžku k tomu zřízené loterie. S finanční podporou ze strany veřejnosti byly roku 1900 dokončeny práce na Vysokém hradě a v roce 1918 byl pro rekonstrukci uzavřen Střední hrad, kde práce trvaly do roku 1931.

Obnovený památník sloužil v meziválečném období jako muzeum. Poté, co se dostali k moci nacisté, byly v Malborku často organizovány akce za účasti vysoce postavených nacistických pohlavárů. Během 2. světové války přísahali na hradním nádvoří mladí lidé vstupující do řad Hitlerjugend a vojáci odcházející na východní frontu.

01-malbork-082

Hrad Malbork v roce 1945

Po příchodu fronty na jaře 1945 se do Malborku uchýlily přeživší německé jednotky, což pro hrad znamenalo zkázu. V důsledku intenzivního ostřelování ze strany sovětského dělostřelectva bylo zničeno asi 80 procent východní části. Prakticky přestal existovat kostel Panny Marie a kaple sv. Anny, dělostřelecké granáty pobořily východní fasády zámku a zřítila se věž. Po válce byly zříceniny v letech 1947–1950 provizorně zajištěny a po požáru střechy v roce 1959 začala další výstavba, takže dnes už je většina škod napravena. V roce 1961 bylo v Malborku otevřeno muzeum a v roce 1997 byl hrad oficiálně zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Poznámka: V tomto povídání jsem vycházel převážně z polských pramenů. Řád německých rytířů, který nesl v různých dobách různá jména, uvádím jenom jako Řád, o jeho příslušnících hovořím jako o křižácích, kteréžto pojmenování je u nás díky Sienkiewiczovu románu vžité. Historie Řádu je dlouhá a složitá, navíc je hodnocena různými stranami odlišně, kladně i záporně. Nehodlám řešit, kdo má pravdu, a zájemce odkazuji např. na Wikipedii. 

Další prameny: http://jola.comm.pl/…malbork.html a http://www.zamek.malbork.pl/ 
 

Na břehu řeky Nogat

Malbork

Vysoký hrad od východu

Pohled od jihozápadu

Celkový pohled

Hradby s obrannou věží

Jakési ruiny,

Střední hrad, nádvoří s kaplí sv. Bartoloměje

Střední hrad - reliéf u studny na nádvoří

Velký refektář

Hypokaustum - topení

V této peci o poschodí níž se ten vzduch ohříval.

To není záchod, ale cisterna na vodu

Oltář se Svatou rodinou

Nádvoří Středního hradu

Mostek ze Středního do Vysokého hradu

Sochy velmistrů z pomníku krále Bedřicha (Fridricha) Velikého

Vysoký hrad, křížová chodba

Kuchyně pod Palácem velmistrů

Kachel z vinných sklepů

Cela Witold

Úniková cesta,

Oltářní triptych Korunovace Panny Marie

Svatý Jiří

Krb v refektáři

Kapitulní kostel Panny Marie - postavy proroků

A na závěr aspoň jedno zvíře, i když mýtické

Prohlídka s průvodcem trvala přes tři hodiny,


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Další útes

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod