Kovaný Bečov nad Teplou
První srpnovou neděli jsme se v rámci šmejdění po západních Čechách vypravili do Bečova nad Teplou shlédnout proslulý relikviář sv. Maura. Přijeli jsme tam až odpoledne, což byla, jak se ukázalo, docela škoda.
Městečko s ani ne tisícem obyvatel je situováno tak, že se v něm jde v podstatě stále do vršku s cílem dosáhnout zbytků gotického hradu a renesanční a barokní zámek, v němž je instalován onen proslulý relikviář. Kromě této pamětihodnosti je zde botanická zahrada, muzeum historických motocyklů a expozice hraček, rodinné muzeum žehlení a praní a expozice kasiček. Tahle muzea jsme bohužel díky pozdnímu příjezdu nezhlédli, i když B. Jaga prohlásila, že do muzea žehlení a praní by stejně nešla, neb těchto činností má doma i tak dost.
Cestou od parkoviště k zámku jsme potkali několik zajímavých artefaktů, produktů to mezinárodních kovářských sympozií, která se v Bečově pořádají každý rok v září. Vyfotil jsem jenom tyhle čtyři (před pátým mi pořád zacláněli nějací turisté, takže jsem to vzdal), ale ve městě jich bude zřejmě víc. Zajímavá dílka, ale člověk by je musel okukovat dlouho, aby zaregistroval a ocenil všechny podrobnosti. My jsme ten čas bohužel neměli.
Živá voda
Zrozeno v ohni
Takhle bylo umělecky ztvárněno město Bečov – cesta od botanické zahrady k zámku a dalším zajímavým zastavením včetně různých restaurací.
Kovářské DNA
A co ten slavný relikviář? Originál se nachází v barokním zámku v přísně střežené místnosti, v níž se nesmí fotografovat. Viděli jsme samozřejmě i jeho repliku (byla za sklem, tudíž díky odrazům nefotografovatelná) a „rekonstrukci“ místa jeho nálezu:
Zlatnické práce relikviáře jsou upevněny na schránce z dubového dřeva. Té čtyřicetiletý pobyt pod podlahou v zámecké kapli valně neprospěl, takže v rámci restaurace musela být nahrazena schránkou novou. Ostatně i ty zlatnické práce byly restaurovány někdy dost podstatně, což mi poněkud připomíná známou story o sekyře po pradědečkovi: Dědeček jí dal nové topůrko a otec nové ostří, ale pořád je to sekyra po pradědečkovi.
Návštěvu Bečova nad Teplou mohu vřele doporučit, ale nechte si na ni dostatek času. Stojí za to.
Jago | 12. 8. 2019 Po 21:15 | Obrázky Umenie | 11 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Naprosto souhlasím, my jsme návštěvu zakončili v nějaké zahradní restauraci a nejhezčí fotku nebo spíše nejzajímavější jsem pořídila od stolku, kdy mrak měl hlavu medvěda a vypadalo to, že chce sežrat ozdobnou lampu na kovovém zábradlíčku té zahrádky. Taky mi zklamalo, že se relikviář nesměl fotit.Už je to několik let zpátky, musela bych fotku lovit… zkusím, ale bez garance. 
[2] já už to našla, docela mi překvapilo, že to bylo v r. 2011 a nebylo to zábradlí, ale kamenná zídka.
Muzeum žehlení!
Zdalipak se tam žehlí i průšvihy?
[5] Ta by se hodila. Spíš tam ale mají žehličku na uhlí. 
Jago, napřed jsem myslela, že „Kovaný“ patří do názvu města.
[6] No, mně se ten titulek taky nijak moc nelíbí, ale nic lepšího mě zrovna nenapadlo.
Historie relikviáře je přímo hororová.
Mám oblíbený obraz Chudý kraj od Maxe Švabinského, po restaurování se změnil fialový vřes na modrý (ještě jsem stihla před lety fialový).
Co se dá dělat, zub času hlodá, sekyrek po pradědečkovi by se našlo jistě dost, protože třeba zbytky kresby na zdi, byť původní, budou zajímavé pro odborníka, méně už pro zvýšení turistického ruchu.
[9] Utrhni si pořadové číslo z mašinky a čekej, až na tebe přijde řada.
