Cesta za ryzlinkem I. – Údolí Mosely

I když podle obecného povědomí pijí Němci zejména pivo, nepijí ho vždy a všichni a konzumují i velmi dobrá vína. To jsme zjistili již při našich předchozích návštěvách, a tak jsme koncem září podnikli zájezd do vyhlášených vinařských oblastí Německa – Porýní a údolí Mosely. Kromě krásné krajiny, historické architektury i malebných německých městeček jsme samozřejmě ochutnávali i dobré víno, které se zde produkuje.

 

Nejprve trochu povídání o německých vínech:

Německo se řadí do první desítky vinařských zemí, i když vhodné podmínky pro pěstování révy poskytují jen malá území. Třebaže se zdejší vinařské oblasti nacházejí hodně na sever od 50. rovnoběžky, na kvalitu hroznů působí příznivě skutečnost, že leží převážně kolem řek. Vinice mají ideální polohu vůči slunci, výhodou je často zvlněná krajina a především odraz slunečního světla a tepla od hladin řek. Řeky také chrání vinice před katastrofálními jarními nočními mrazy.

Třebaže někteří němečtí vinaři produkují i výborná červená vína, na více než 85 % plochy vinic se pěstují bílé odrůdy. Největší podíl má odrůda Müller Thurgau, která brzy dozrává (to je v německých podmínkách dost důležité, protože na podzim tu bývá chladno) a dává dobré víno, které je určeno k rychlé spotřebě.

Nejlepší odrůdou je však ryzlink (Riesling, u nás Ryzlink rýnský), kterou znalci považují za jednu z nejlepších na světě. Nedá mi to a musím ocitovat z Velké encyklopedie vína:

„Většina vín této odrůdy je svěží a ovocná a připomíná květiny a koření. Vyzrálý ryzlink má velmi typické aroma, jež je srovnatelné s vůní staromódních petrolejových kamen. Mladá vína obsahují náznak čerstvých jablek, citrusových plodů a někdy mučenek. Vůně a chuť starších vín se posunuje směrem k medu a luxusním květinám.“ Vinaři jsou prostě rození básníci…

Poznámka: Řekne-li se v Německu Riesling, myslí se tím vždy Ryzlink rýnský. My známe i Ryzlink vlašský, který dává zcela odlišná vína, na ten jsme tu však nenarazili.

Klasifikace německých vín je velmi blízká evropským i našim předpisům. Začíná u Deutsche Tafelwein (německé stolní víno; chybí-li přídomek „Deutsche“, nepochází výlučně z Německa), pokračuje přes Landwein (zemské víno) a Qualitätswein bestimmter Anbaugebiete (QbA; jakostní víno z vymezené oblasti, nemusí se udávat odrůda révy ani přesný původ tj. vinice nebo obec) až po Qualitätswein mit Prädikat (kvalitní víno s přívlastkem, QmP). Vína s přívlastkem se dále dělí stejně jako u nás na Kabinett (kabinet), Spätlese (pozdní sběr), Auslese (výběr z hroznů), Beerenauslese (výběr z bobulí) a Trockenbeerenauslese (suchý výběr z bobulí). Zvláštní kategorii tvoří Eiswein (ledové víno).

A teď trochu zeměpisu:

Řeka Mosela (německy die Mosel) pramení v jižních Vogézách ve výšce 715 metrů a po 544 kilometrech ústí u Koblence do Rýna. Průměrný průtok u ústí činí 328 m³/s,čímž je Mosela jeho druhým největším přítokem (řeka Maas s 350 m³/s se nepočítá, protože je od roku 1970 sice hydrologicky, nikoliv však oficiálně přítokem Rýna). Jméno řeky pochází z keltského Moseal a poprvé se o ni zmiňuje římský historik Tacitus.

V tomto článku popisuji naši cestu částí vinařské oblasti Mosela-Sára-Ruwer. Ta se táhne od Saarburgu přes Trevír (Trier) až ke Koblenci (Koblenz). Vinice leží na strmých stráních podél Mosely a krajina je tu velice krásná. Jak vidno z mapky, Mosela se pořádně klikatí.00-mapa Leč konec suchých výkladů, vyrazme do terénu. Místa našich zastávek jsem obtáhl.

Trevír (Trier)

Svou cestu údolím Mosely jsme zahájili v Trevíru. Je to starobylé město plné architektonických památek a snad mu někdy věnuji samostatný článek.

00-trevir-1

Rodný dům Karla Marxe v Trevíru, dnes jeho muzeum.

Foto © Jago 28. 9. 2012

 Tento obrázek je výjimka, protože také souvisí s vínem, i když bych to původně nečekal.

00-trevir-2

V recepci muzea se totiž prodává Marxovo víno, samozřejmě červené. Foto © Jago 28. 9. 2012

Bernkastel–Kues

01-bernkastel-01

Bernkastel, pohled z nábřeží Mosely na katolický kostel sv. Michaela a sv. Sebastiana.

Foto © Jago 28. 9. 2012

Bernkastel-Kues je lázeňské městečko (cca 7800 obyvatel), vzdálené asi 50 km od Trevíru. Leží v údolí Mosely ve spolkové zemi Porýní – Falc. Nejstarší stopy osídlení pocházejí ze 3. tisíciletí př. n. l., první zmínky o něm jsou už z římských dob.

01-bernkastel-02

Bernkastel, pohled z nábřeží Mosely na zříceniny hradu Landshut. Foto © Jago 28. 9. 2012

Král Rudolf I. Habsburský propůjčil 29. května 1291 tehdejšímu Berrincastelu městská práva. Ta byla obnovena císařem Ludvíkem Bavorem v roce 1332. Zlatou bullou císaře Karla IV. z roku 1356 byl trevírský arcibiskup ustanoven jedním se sedmi kurfiřtů. V městské části Kues (čti „kůs“) se v roce 1401 narodil filozof, teolog a matematik Mikuláš Kusánský (Nikolaus von Kues, Nicolaus Cusanus), který zde pro chudé založil St.-Nikolaus-Hospital. V letech 1794 – 1814 patřil Bernkastel Francii a byl hlavním městem kantonu, po Vídeňském kongresu připadl Pruskému království. V roce 1905 se spojil s vinařskou vesnicí Kues a je tomu tak dodnes.

01-bernkastel-03

Zříceniny hradu Landshut zblízka. Foto © Jago 28. 9. 2012

Hrad Landshut byl postaven na místě, kde již předtím něco podobného stálo, např. ve 4. století římské Castrum. Tahle jeho dispozice je výsledkem třetí stavby, která byla zahájena v roce 1277 za trevírského arcibiskupa Heinricha II. von Finstingen. Jménem Landshut byl hrad pokřtěn v roce 1505. V roce 1692 vyhořel a od té doby je z něj malebná ruina.

01-bernkastel-04

Bernkastel, vinice. Foto © Jago 28. 9. 2012

Bernkastelské vinice leží na pěkně příkrých svazích. Není divu, nejvyšší vrchol (Olymp) je 415 metrů nad mořem a z nábřeží Mosely je to na hladinu moře 107 metrů (směrem svislým). Nejznámější vinice nese jméno Doktor. Pověst praví, že získala toto jméno poté, co trevírský arcibiskup Boemund II. vypil číši vína z této vinice a rázem se uzdravil z těžké nemoci.

01-bernkastel-05

Jeden z mnoha středověkých hrázděných domů. Foto © Jago 28. 9. 2012

Prošli jsme se městem a obdivovali zdejší hrázděné domy.

01-bernkastel-06

Bernkastel, další hrázděný dům. Prodávají tu víno. Foto © Jago 28. 9. 2012

01-bernkastel-07

Bernkastel, Karlovarská kašna (Karlsbader Brunnen).

Foto © Jago 28. 9. 2012

Jedním z družebních měst Bernkastelu jsou naše Karlovy Vary, které mu v roce 2005 věnovaly fontánu od karlovarského sochaře Jana Kotka. Fontána stojí – jak jinak – na Karlovarském náměstí (Karlsbader Platz).

01-bernkastel-08

Bernkastel, kavárna Alter Klosterhof. Foto © Jago 28. 9. 2012

Musel jsem se také podívat, jak to vypadá u naší kavárenské konkurence. Pěkně.

01-bernkastel-09

Bernkastel, Doktorská kašna (Doktor-Brunnen).

Foto © Jago 28. 9. 2012

Na této kašně z roku 1983 je ve dvou výjevech zachycena pověst o zázračném uzdravení kurfiřta arcibiskupa Behemonda II.. Na prvním je zobrazen chorý prelát, kterému je naléváno bernkastelské víno. Druhý výjev se nachází na zadní straně, kterou jsme nefotili, a představuje uzdraveného hodnostáře, an šťastně pozvedá číší s vínem, jsa obklopen svými poddanými.

01-bernkastel-10

Bernkastel, Medvědí kašna (Bärenbrunnen). Foto © Jago 28. 9. 2012

Bernkastel má ve svém nejnovějším znaku dva klíče, červeného raka a černého medvěda. Předtím tam měl ty medvědy dva, a tak není divu, že si v roce 1968 pořídil i „heraldickou“ Medvědí kašnu.

01-bernkastel-11

Víno se prodává snad všude. Foto © Jago 28. 9. 2012

 

01-bernkastel-11a

I my jsme jednu láhev zakoupili. Ještě ji máme schovanou. Foto © Jago 28. 9. 2012

01-bernkastel-13

Vinařská žádost o boží protekci. Foto © Jago 28. 9. 2012

01-bernkastel-12

K posezení lákají četné vinné sklípky. Foto © Jago 28. 9. 2012

Poněkud nám vyprahlo, tak jsme zašli do tohohle podniku na dvě deci. Nedali jsme si však víno, ale burčák, kterému se zde říká Federweißer. Byl vynikající.

01-bernkastel-14

Modlitba faráře od sv. Lamberta v Münsteru z roku 1883.

Foto © Jago 28. 9. 2012

Tuhle krásnou a vtipnou modlitbičku jsem vám chtěl přeložit celou, ale musím přiznat, že první dva řádky jsem nepochopil a začnu tedy až od třetího: Pane, … dej, ať lidé nedělají falešné peníze a také ať peníze nedělají falešné lidi. Odeber manželkám poslední slovo a připomeň manželům jejich první. Daruj našim přátelům víc pravdy a pravdě víc přátel. Dej vládcům lepší němčinu a Němcům lepší vládu. Pane, postarej se, abychom všichni přišli do nebe, ALE NE IHNED!

Dodatek: Díky Lojzovu komentáři mohu předložit i překlad prvních dvou řádků: Pane, stanov nadbytku hranice a dej, ať se hranice stanou nadbytečnými. Opravil jsem rovněž překlad devátého řádku.

Další zastávkou na naší cestě byl

Zell an der Mosel

02-zell-01

Zell, kurfiřtský zámek. Foto © Jago 28. 9. 2012

I když bylo území dnešního městečka Zell (4910 obyvatel) obýváno již v římských dobách, mnoho památek se v něm díky požárům v letech 1848 a 1857 nezachovalo. Teprve v 70. letech minulého století se našly zbytky římských lázní. My jsme si vyfotili bývalý pětikřídlý kurfiřtský zámek, v němž je nyní hotel.

02-zell-02

Zell, kurfiřtský zámek. Foto © Jago 28. 9. 2012

V tomhle křídle je dnes pro změnu hospoda.

02-zell-03

Zell, věž farního kostela sv. Jakuba. Foto © Jago 28. 9. 2012

02-zell-04

Zell, mozaika s historickým přehledem. Foto © Jago 28. 9. 2012

02-zell-05

Vinice Zeller Schwarze Katz. Foto © Jago 28. 9. 2012

Černá kočka je nejslavnější vinice v Zellu a víže se k ní následující příběh: Jednou přijeli do Zellu nakupovat víno obchodníci z Cách (Aachen). Tehdy se ještě víno nelahvovalo, ale prodávalo se v sudech. Místní vinař je pozval do svého sklepa, v němž měl spoustu sudů různých ročníků, a začala ochutnávka. Obchodníci vybírali a v užším výběru zůstaly nakonec tři sudy, mezi nimiž se nemohli rozhodnout. Vinař proto navrhl udělat přestávku, při níž by vážení hosté něco zakousli. Jeho manželka přinesla různé dobroty a za ní se vetřela do sklepa i její černá domácí kočka; asi čekala, že také něco dostane. Po gáblíku chtěl vinař znovu zasunout hadičku do jednoho z těch tří sudů a nasát, jenže kočičí vetřelec na ten sud vyskočil, nebezpečně se nahrbil, vysunul drápy a zaprskal. Obchodníci usoudili, že v tom sudu musí být něco extra, koupili ho a odvezli do Cách. Za nějakou dobu se vrátili pro další víno a chtěli jen to, které ta kočka bránila. Vinař se tomu divil, ale obchodníci mu připomněli kočičí příhodu s tím, že tohle víno mělo v Cáchách veliký úspěch. Potěšený vinař o tom informoval městskou radu a ta rozhodla, že vinice, z níž to víno pocházelo, se bude jmenovat Zeller Schwarze Katz. Na vinici je to dnes i napsáno velkými písmeny na bílém soklu.

02-zell-06

Zell, fontána s Černou kočkou. Foto © Jago 28. 9. 2012

Černou kočku v různém provedení najdete v Zellu všude. Na první narazíte hned na kruhovém objezdu při vjezdu do města, tahle stojí na fontáně před radnicí…

02-zell-07

… a jiná je na vývěsním štítu hospody.

Foto © Jago 28. 9. 2012

02-zell-08

Tak tohle už Zellští trochu přehnali.

Foto © Jago 28. 9. 2012

02-zell-09

Ani my jsme neodolali… Foto © Jago 28. 9. 2012

02-zell-10

… a koupili jsme si hned dvě láhve.

Foto © Jago 28. 9. 2012

 Ten nákup byl velice příjemný. Vešli jsme do obchůdku a ukázali na pár lahví. Od každé jsme dostali ochutnat, abychom nekupovali zajíce v pytli. Prodavačka kvůli nám ochotně načala příslušné láhve, a třebaže to byla také kočka, vůbec neprskala a chovala se přívětivě.

Poznámka: Je zajímavé porovnat ceny našich a německých vín. Ta láhev kabinetu na předchozím obrázku stála 4,50 EUR, pozdní sběr pod ní byl dražší – stál celých pět, což cenově odpovídalo dvěma až třem kávám v kavárně. Moravské pozdní sběry (aspoň v naší vinotéce) pod 150 Kč nedostanete. Díval jsem se na internetu, co stojí Černá kočka u nás: zhruba 140 – 150 Kč za láhev, ovšem jednalo se o směsku a víno bez přívlastku (QbA).

V Zellu jsme se dlouho nezdrželi. Zběžně jsme ho obhlédli, nakoupili víno, dali si kafe a byl čas k odjezdu do dalšího města na Mosele, jímž byl

Cochem

Cochem je okresní město, největší v kraji Cochem-Zell ve spolkové zemi Porýní – Falc. S téměř 5000 obyvateli je to druhé nejmenší okresní město v Německu. Byl osídlen již v časech Keltů a Římanů, poprvé se připomíná v roce 886 jako Villa cuchema. Postupně měnil své jméno jako psanec na útěku: Cuchkeme, Chuckeme (893), Cochemo (1051), Chuchumo (1056), Kuchema (1130), Cuchemo (1136), Cocheme (1144), poté Cuchme a až do 18. století Cochheim/Cocheim.

Cochem byl tzv. říšský statek (Reichsgut), tedy patřil k úřadu krále resp. císaře a nikoliv konkrétní osobě nebo rodině spojené s panovníkem. Po smrti panovníka nepřecházel říšský statek na jeho dědice, ale na jeho nástupce. V roce 1294 ho král Adolf von Nassau zastavil trevírskému arcibiskupství (Kurtrier), jehož teritoriem zůstal Cochem až do francouzské okupace v roce 1794. V roce 1332 obdržel Cochem městská práva a záhy nato bylo postaveno městské opevnění, které se zachovalo dodnes.

V třicetileté válce bylo město, obleženo, ale nebylo dobyto. Zato v roce 1689 je dobyli vojáci francouzského krále Ludvíka XIV. a město se z jejich „návštěvy“ vzpamatovávalo jen pomalu. V roce 1794 obsadila Cochem francouzská revoluční vojska a Francouzi jej drželi až do Vídeňského kongresu v roce 1815, kdy připadl Pruskému království.

03-cochem-01

Cochem, hrad. Foto © Jago 28. 9. 2012

Na kopci nad městem se tyčí říšský hrad Cochem.

03-cochem-02

Hrad Cochem zblízka. Foto © Jago 28. 9. 2012

První zmínka o hradu Cochem pochází z roku 1151. Založil jej falckrabě Ezzo kolem roku 1000 a jeho následníci jej drželi až do roku 1151, kdy jej obsadil král Konrád III. a prohlásil jej za říšský statek. Ve válce o falcké dědictví byl v roce 1688 obsazen vojsky francouzského krále Ludvíka XIV. a v roce 1689 pobořen. Zůstal v troskách až do roku 1868, kdy ho koupil berlínský obchodník Louis Fréderic Jacques Ravené za 300 zlatých marek a nechal jej přestavět v novogotickém slohu. Od roku 1978 je hrad ve vlastnictví města Cochem.

03-cochem-03

Cochem, Enderttor. Foto © Jago 28. 9. 2012

Do města jsme vstoupili tzv. Endertskou branou (Endert nebo také Endertbach je zdejší levostranný přítok Mosely), založenou kurfiřtem Balduinem v roce 1332. Je to jedna ze tří zachovalých městských bran a je s ní spojena pověst, podle níž se měli vojáci rytíře Franze von Sickingen pokusit zaútočit na město. Měšťané ale své brány pevně uzavřeli a útočníci se rozložili na loukách v údolí říčky Endert. Obránci ve snaze odvrátit hrozící útok a vyplenění města vymysleli mazanou taktiku. Přivezli všechny dostupné prázdné sudy a složili je do pyramidy na svahu u brány a jakmile útočníci vyrazili vrata, vyvalila se na ně spousta těžkých vinných sudů a mnoho vojáků bylo zraněno. Když soldateska zjistila, že všechny ty sudy jsou prázdné, odtáhla, protože si myslela, že z města s prázdnými sudy žádná pořádná kořist nekyne. Tomuto incidentu se prý říká sudová bitva (Fässerschlacht).

03-cochem-04

Cochem, Marktplatz s radnicí (vlevo) a věží farního kostela sv. Martina. Foto © Jago 28. 9. 2012

Do Cochemu jsme přijeli až k večeru, takže na nějaké delší procházky po okolí nebyl čas. Prošli jsme se historickým středem a obdivovali Tržní náměstí (Marktplatz) s pěknými hrázděnými domy.

03-cochem-06

Cochem, Marktplatz. Foto © Jago 28. 9. 2012

03-cochem-05

Cochem, kašna sv. Martina. Foto © Jago 28. 9. 2012

Kašna na Tržním náměstí se sochou sv. Martina je poprvé zmíněna v roce 1459. Protože byl sloup s touto sochou poškozen mrazy, byla kašna v roce 1863 rozebrána, její spodek prodán a sloup byl postaven poblíž Martinské brány. Jako náhradu dostalo Tržní náměstí fontánu s terakotovou sochou světce. Dílo bylo neestetické a pro náměstí nevhodné, a tak bylo v roce 1906 nahrazeno stylovější osmibokou fontánou a kopií starého sloupu. V roce 1935 byla terakotová socha zaměněna za bronzovou.

03-cochem-07

Cochem, zvony ve štítě domu na Tržním náměstí. Foto © Jago 28. 9. 2012

03-cochem-08

Cochem, hospoda U staré brány. Foto © Jago 28. 9. 2012

03-cochem-10

Další cochemská osvěžovna. Foto © Jago 28. 9. 2012

Usoudili jsme, že by nebylo od věci něco pojíst a popít. Obešli jsme několik podniků v centru, ale v žádném se nám moc nelíbilo, i když zvenčí vypadaly malebně.

03-cochem-09

Cochem, hospoda Zom Stüffje.

Foto © Jago 28. 9. 2012

Ani tady jsme se nechytli, i když podnik pochází z roku 1642. „Zom Stüffje”znamená v místním dialektu něco jako „dobrá světnice”, zde hospoda.

03-cochem-11

Cochem, pohled přes Moselu na městskou část Cond. Foto © Jago 28. 9. 2012

Nakonec jsme sešli na promenádu u Mosely a osvěžili se na terase kavárny hotelu Burg. Moselské, byť sudové, bylo opět dobré…

04-koblenz

Koblenc, Deutsches Eck (Německý roh) – soutok Mosely s Rýnem. Foto © Jago 29. 9. 2012

Pak už jsme jenom přejeli na nocleh ke Koblenci. Za ten jeden den jsme toho viděli a zažili dost. O samotné Koblenci snad někdy také napíši…

Tím vyprávění o cestě kolem Mosely končí. Příště se vypravíme na Rýn (lodí).

Poznámka: Cesta po Rýně je dokumentována v právě otevřené galerii.

Použitá literatura: Christian Callec, Velká encyklopedie vína, 2002

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

Karel | 6. 10. 2012 So 12:27 |   [1]

No, konečně opravdu zajímavé téma. Díky Jago.

reagovať

Jago | 6. 10. 2012 So 12:31 |   [2]

[1] Prosit! :-)

reagovať

lojzo | 6. 10. 2012 So 15:56 |   [3]

No pekné, pekné!
Ten cochemský hrad vyzerá ako taký trochu naježený Karlštejn. ;-) Mimochodom, ako to Nemci čítajú – Cochem či Kochem?

Dovolím si poopraviť ti preklad modlitby – prvé dva riadky znamenajú niečo ako
„Pane, stanov prebytku hranice
a daj, nech sa hranice stanú prebytočnými“
a v deviatom riadku nežiada pán farár pre vládcov lepších Nemcov, ale lepšiu nemčinu.

reagovať

Jago | 6. 10. 2012 So 16:17 |   [4]

[3] Hrad je naježený Karlštejn – no však je to podobný styl „rekonstrukce“ v 19. století.
Cochem se čte Kochem.
Za modlitbu děkuji, upravil jsem to s odkazem na tebe. :-)

reagovať

Oby | 6. 10. 2012 So 16:42 |   [5]

Jejda, tu se od rána chlaje… Já mám dneska nějakej útlum: „Leč konec suchých výkladů…“ jsem četla „leč konec suchých výkalů“ a hrad Cochem jako „hrad Čochcem“… :-P Jdu ven, snad mě čerstvé povětří trochu probudí. ;-)

reagovať

Jago | 6. 10. 2012 So 16:43 |   [6]

[5] Ještě že jsi to nečetla „Čochtan“. :-)

reagovať

kopretinkaweb | 7. 10. 2012 Ne 1:07 |   [7]

…malebná ruina … :-P

reagovať

kopretinkaweb | 7. 10. 2012 Ne 1:09 |   [8]

pekná exkurzia

reagovať

TlusŤjochweb | 7. 10. 2012 Ne 11:58 |   [9]

Kočky jsou užitečná zvířata.
Potěšilo mne to, obzvlášť v roce kocůra.

reagovať

kety | 7. 10. 2012 Ne 15:29 |   [10]

Dala jsem si kafčo a konečně se pěkně v klidu vydala po Jagových stopách. Krásná reportáž! Doktorská kašna v Bernkastelu má jedinou chybu – že z ní neteče víno… Určitě by se stala poutním místem! ;-)

reagovať

SV | 8. 10. 2012 Po 10:11 |   [11]

pekné povídaní Jago

reagovať

Oby | 11. 10. 2012 Št 20:46 |   [12]

No jo, Jago, ale kde je soutěž? Číhám, číhám, a furt kde nic, tu nic! ;-)

reagovať

Jago | 11. 10. 2012 Št 20:57 |   [13]

[12] Soutěž spustím, ale až po neděli. Teď jsem jaksi zaměstnán. :-(

reagovať

Oby | 12. 10. 2012 Pia 1:20 |   [14]

[13] No bezva, po neděli mám celej týden na krku testy. ;-)

reagovať

Jago | 12. 10. 2012 Pia 7:19 |   [15]

[14] Dobře ti tak, trnitá je cesta ke vzdělání. Ale abys neřekla… :-)

reagovať

Oby | 12. 10. 2012 Pia 12:34 |   [16]

[15] Tos tomu pomohl… Teď o víkendu se přece na ty testy musím učit. Jsem doufala, že soutěž o týden odložíš. :-D

reagovať

Jago | 12. 10. 2012 Pia 22:29 |   [17]

[16] A jak jsem to měl čuchat? Však ty něco vymyslíš. :-D

reagovať

Oby | 13. 10. 2012 So 17:02 |   [18]

[17] Čuchat jsi to nemusel, ale vědět bys to mohl. To je většinou celkem běžné, že před zkouškami se lidi učej, aby si osvěžili to, co už pozapomněli a naučili se, co ještě nevěděli. ;-)

reagovať

Jago | 13. 10. 2012 So 18:08 |   [19]

[18] Je ovšem letitá zkušenost, že šprtat před zkouškami nepřetržitě není produktivní, takže by sis měla udělat i pár chvil na relax, nebo z toho zmagoříš. :-)

reagovať

Oby | 13. 10. 2012 So 18:18 |   [20]

[19] Jasně, taky mě to napadlo. Proto jsem po nezralé úvaze přihodila k obrázku soutěžní řádek, v důsledku sebeobrany před zmagořením. Ovšem není jisté, zda to pomůže… :-D

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Zoborožec.

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod