Dnešný oslávenec: Honza Vyčítal

Český kresliar, muzikant, textár a spevák, zakladateľ najlepšej českej country skupiny Greenhorns (v dobách anglickým názvom nenaklonených známej pod menom Zelenáči).
Narodený 8. marca 1942 v Prahe, dnes oslavuje 71. narodeniny.
Honzo, všechno nejlepší! A ať Vám Šéf dopřeje ještě mnoho radosti ze života!

0308-honza-vycital-01

Honza Vyčítal (Zdroj)

Jan Vyčítal je človekom, ktorému zrejme viac než komukoľvek inému vďačíme za to, že česká country je taká aká je – výborná (znovu a znovu sa kdekto zamýšľa nad otázkou, prečo je country, vpodstate americká ľudovka, z celého sveta populárna len v USA a Československu – možno je odpoveďou práve Honza Vyčítal). Zakladateľ a duša špičkovej skupiny Greenhorns (nehovorím o kvalite ich dnešnej zostavy, ktorá nie je až taká presvedčivá, hovorím o dobe ich zlatej éry; dnešní Greenhorns sa na tých pôvodných podobajú približne tak ako dnešný Jandov Olympic na klasickú zostavu s Pacákom, Chrastinom či Berkom), člověk, ktorý „naučil country po česky“.

 

Narodený v Prahe, kde aj celý život (s výnimkou niekoľkých povojnových rokov) žije, pôvodným povolaním grafik (absolvoval obor propagačná grafika na strednej výtvarnej škole), pracoval vo výtvarnom oddelení Československej televízie.

Když jsme v roce 1957 začali jezdit na čundry, nijak moc jsmetoho nenamuzicírovali, ačkoliv v trampské osadě „Hejkalů“, jak jsme se tehdy pojmenovali, byl už zárodek pozdějších Greenhornů (Josef Šimek, já a Honza Jedlička, řečený Plivník). (…) Ale opravdový muzikantský rozmach v naší „hejkalí“ partě začal až po našem pikantním seznámení s Marko Čermákem na Brdech u „Smaragdového jezírka“ pod Plešivcem, kde jsme všichni svorně tvrdili, že jdeme spát na seník a lstivě čekali, až nás tam druhá parta zavede, neboť žádný z přítomných tam o žádném seníku nevěděl. Skončilo to spaním na sněhu, ale Markovo (tehdy ještě tenorové) bendžo bylo takovou podporou našich kytar, že nám ani ten sníh nějak moc nevadil.

0308-honza-vycital-06

0308-honza-vycital-05

V té době také prolezly skulinou komunistického suchopáru dvě publikace, které se mi staly osudnými. Byly to výběry písničkových textů Tam, kde teče Mississippi a Americká lidové poezie. Když jsem četl ty skvělé překlady pana Mareše, Škvoreckého, Dorůžky, Hiršala, Valji, Zábrany a dalších, věděl jsem že to je ten svět, o kterém bych chtěl zpívat a že je k tomu potřeba daleko drsnější a prozaičtější slovník, než jaký používaly předválečné trampské písně.

V roku 1965 zakladá Greenhornov, v tom istom roku s nimi absolvuje prvé verejné vystúpenie v beatovom klube Olympic (ktorý v tom čase viedli Šimek s Grossmannom; mimochodom, vystúpenie dopadlo neslávne – publikum očakávalo „bigbít“ a country kapelu vypískalo). Onedlho nato ale nahrávajú prvé pesničky v rozhlase a na prvom ročníku Porty v Ústí nad Labem (1967) získavajú druhé miesto (zlatú Portu získali Rangers s Michalom Tučným).

0308-honza-vycital-03

Tri dni po okupácii, 24. augusta 1968 odchádzajú Greenhorns na koncertnú šnúru do západného Nemecka a tam sa zostava rozpadá – banjista Čermák sa vracia do Prahy, huslista Češka ostáva v Nemecku, zvyšok skupiny váha, ale napokon sa do Československa vracia (…po shlédnutí Škutinova seriálu „Co tomu říkáte, pane Werich?“, který přebírala i německá TV, jsme mylně usoudili, že ještě není z Pražského jara vše úplně ztraceno). Vyčítal dopĺňa skupinu o nových členov, prelanári speváka Michala Tučného, ktorý sa práve chystá opustiť Rangers – a vzniká základ klasickej zostavy Greenhornov. (Samozřejmě vše neběželo jako na drátku, velkým oříškem bylo donutit Michala Tučného zpívat česky, neb tak do té doby nečinil a pěl pouze v jazyce anglickém, a marně jsem do něho hustil, že mu nikdo nerozumí a country music je plná příběhů, které jsou v téhle muzice velmi silným nábojem… Nakonec ho donutila až možnost prvního vystoupení v Čs. televizi, kde ovšem zpívat anglicky byla věc chlupatě nemožná, ale myslím, že písnička Rovnou, tady rovnou, kterou tam tehdy dost nevolky zazpíval, byla jeho velkým startem.)

Tým prakticky začína „zlatá éra“ Greenhornov, ktorí každý týždeň vystupujú so svojím „saloonom“ v Dome kovopriemyslu na pražskom Smíchove a často koncertujú po celej republike. (Pokladnice americké country music byla ještě napěchována u nás neznámými hity, a tak nebyl problém, které písničky přebírat do repertoáru. Panton nám vydával každoročně nové album, režisér Vítek Hrubín s námi natočil pro Čs. televizi skvělý písničkový film (tehdy se tomu ještě neříkalo „klipy“) Když náš táta hrál a zájezdy skupiny dosahovaly takové délky, že když jsme se jednou s Pepou Šimkem vrátili asi z třítýdenního zájezdu po Moravě a Slovensku, zjistili jsme s úžasem, že v naší kanceláři v Jindřišské ulici sedí už zcela jiní lidé, protože výtvarné oddělení Čs. televize se mezitím přestěhovalo na Kavčí hory.) Snáď každý z vás pozná aspoň také táborákové megahity ako Oranžový expres či Blízko Little Big Hornu.

 

Malá osobná spomienka – Hromskej den z roku 1973, vraj vôbec prvý dvojalbum, ktorý v Československu vyšiel (hoci, neviem prečo, sú tie platne o niečo menšie než klasická LP-čka), bol jedinou platňou Greenhornov/Zelenáčov, ktorá v mojej domácej diskotéke chýbala, mal som ju len prehratú na kazete a strašne som ju kamarátovi závidel. ;-)

Medzitým ale nastupuje husákovská „normalizácia“, s ňou prichádzajú previerky – oficiálne „rekvalifikačné skúšky“, pred ktorými Vyčítal, ktorý nemá hudobné vzdelanie, odovzdáva vedenie skupiny Petrovi Bryndačovi (jedinému absolventovi konzervatória spomedzi Greenhornov). Ten kapelnícke skúšky napokon úspešne absolvuje, takže skupina je povolená, musí sa však rozlúčiť so svojím menom – anglický názov nepripadá do úvahy, takže vznikajú Zelenáči. Honza Vyčítal ale dostáva zákaz iný – vzhľadom na svoju „protisocialistickú činnosť“ (čím sú myslené jeho vtipy na stránkach Dikobrazu v roku 1968) nesmie publikovať svoje kresby (teda kreslené vtipy).

0308-honza-vycital-07

0308-honza-vycital-08

V roku 1974 ale zlatá éra končí. Skupina sa po konflikte s moderátorom Petrom Novotným (ktorý koncerty premenil viac na estrády) rozpadá – okrem iných odchádza aj hlavná hviezda Michal Tučný. A tak zároveň s adaptáciou na nové podmienky (Do té doby se (…) šlágrem stala skoro každá druhá píseň. Teď už to bylo o hodně těžší, protože v textech se nesměli objevit kovbojové, pistole, alkohol, ani náznak sexu, atd., atd., takže bylo dost problematické, o čem vlastně zpívat.) musí Vyčítal opäť zháňať nových muzikantov na doplnenie kapely (spolu s viacerými inými prichádza aj Michalov brat Vít Tučný – I když jsme věděli, že Vítek Tučný nemůže svého bratra nikdy nahradit, byl to tak trochu propagační trik, aby jméno Tučný nezmizelo z našich plakátů.

V roku 1978 sa Zelenáči objavujú v dnes už legendárnom filmovom muzikále Balada pro banditu (Bezvadná je taky historka z natáčení hudby k tomuto filmu, kdy někteří Zelenáči doplňovali (kupř. bendžem) Filmový symfonický orchestr a stále se nedařilo, neboť bendžo hrálo pořád nějak jinak. Po několikerém přerušení přišel nakonec pan dirigent k pultíku Marko Čermáka a říkal: „Pane kolego, vy to tam musíte mít asi špatně napsané, ukažte!“, načež vzal „partituru“, podle které Marko hrál a na které bylo pouze pár akordů a na konci napsáno „…pak je až do prdele G dur“. Pan dirigent zesinal a zvolal: „Probůh, on tady má nějaké indiánské značky!“) a v tom čase sa Vyčítal už zase smie aj mihnúť na obrazovke a jeho kresba objaviť v Dikobraze.

0308-honza-vycital-04

0308-honza-vycital-10

V 80-tych rokov sa Zelenáči uplatňujú ako exportný artikel – od roku 1982 každé leto vystupujú tri mesiace v západnom Nemecku, kde v akomsi westernovom „disneylande“ v Elspe sprevádzajú Pierra Bricea (ak to náhodou niekto nevie, tak to je predstaviteľ filmového Winnetoua) a ďalších hrdinov mayoviek – tam ale Vyčítal nechodí (Naštěstí je angažmá omezeno počtem členů skupiny, a tak několik z nás volnomyšlenkářů chodí v létě na čundr.)

0308-honza-vycital-12

Po roku 1989 sa Zelenáči opäť rozpadajú – jedna partia sa začína nazývať Noví Zelenáči Mirka Hoffmanna (nebol by to Vyčítal, keby tento trochu krkolomný názov nezosmiešnil – svoju sólovú platňu „Semtex“ vydáva ako „Honza Vyčítal a Staří Zavináči Mourka Haffanna“), druhá, tá „Vyčítalova“, sa vracia k názvu Greenhorns.
V lete 1990, keď je väčšina kapely opäť (už naposledy) tri mesiace v Nemecku, Vyčítal sólo vystupuje na oslavách v Plzni s pesničkou To tenkrát v čtyřicátom pátom – a z tej sa prakticky okamžite stáva celočeskoslovenský hit. (Vůbec jsem netušil, co z toho vzejde, protože postoj Greenhornů k písničce byl spíš vlažný a jen jazzmeni z Orchestru Karla Vlacha, kteří nám při natáčení ve studiu dohrávali citace In The Mood a Chattanooga Choo-Choo stříhali při poslechu radostně ušima, proto přiznávám upřímně, že pro mne bylo květnové plzeňské náměstí největším zážitkem té doby a že na opakovačku mě musela paní produkční vyrvat na poslední chvíli z klubka kamarádů od cisterny plzeňského pivovaru dobrých sto metrů od pódia, protože mě ani nenapadlo, že se bude přidávat.)

V roku 1990 tento notorický amerikanofil konečne môže po prvýkrát navštíviť Spojené štáty (Vraceli jsme se natřískaní dojmy a natěšení na plzeňské pivo, protože to americké nám dokázalo nadělat ze zažívání šermířskou cvičebnu.), v septembri 2001 dokonca spolu s Greenhornami zažije priamo v New Yorku útok na „dvojičky“ WTC – a kvôli následnej uzávierke letísk ostávajú v USA nedobrovoľne uväznení. Viac mu ale prirástla k srdcu Austrália, kam (rovnako ako do Ameriky) niekoľkokrát vycestoval nielen za krajanmi, ale aj za bushmanskými baladami – a priviezol si odtiaľ dosť materiálu na dva „austrálske“ albumy.

0308-honza-vycital-09

0308-honza-vycital-11

Od roku 1997 hrajú Greenhorns vo „fungl novej“ zostave – Jan Vyčítal je jediným „starým“ členom. V roku 1999 kvôli zdravotným problémom s rukou prestáva hrať na gitare a vystupuje len ako spevák. Doteraz posledný album Greenhornov „Bůh mi seslal krásný ráno…“ vyšiel v roku 2009.

0308-honza-vycital-02

Honza Vyčítal – autoportrét

Neviem ako je tomu dnes, ale ešte donedávna Honza Vyčítal trávil víkendy na čundroch a spával pod širákom. Sám o svojom celoživotnom trempovaní hovorí:
Když tak o tom přemýšlím, zjišťuji, že nebýt pana Foglara s jeho Rychlými šípy, Bobřími řekami a Písněmi úplňku, asi bych se nedostal k trempingu a jelikož si totéž myslím i o Pepovi Šimkovi (o Markovi Čermákovi ani nemluvě), možná by Greenhorni ani nevznikli. Každopádně mám-li mluvit jen za sebe, tak vidím, že nebýt těchhle kořenů, asi by se mi country muzika nestala tím, čím mi celý život byla, protože pumpovat do těch textů romantiku jsem měl vždycky za velice důležité.
To je taky důvod, proč pořád ještě považuju za nejlepší relaxaci čundr se vším tím spaním pod širákem atd., i když paradoxně nikdo z pozdějších Greenhornů či Zelenáčů čundru nikdy neholdoval.

 

Všetky použité citácie Jan Vyčítala a fotografia z Lucerny sú z jeho spomienok, doprevádzajúcich spevníky „Greenhorns & Honza Vyčítal“ (nakladatelství G+W, Cheb). Vtipy sú z mojej zbierky, pochádzajú z Dikobrazu, Mladého světa a knižky „Kočkové, trempíři a ufouni Honzy Vyčítala“ (Svět v obrazech, 1991).

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

Oby | 8. 3. 2013 Pia 4:25 |   [1]

Jé, tu je zrecyklovaný Honza Vyčítal. Super!!! :-D

reagovať

Jago | 8. 3. 2013 Pia 7:37 |   [2]

Dovolím si trochu doplnit: Do Národního domu na Smíchově se Greenhorni přestěhovali až poté, co byli vypuzeni z ÚKDŽ (Ústředního kulturního domu železničářů) na Vinohradech, kde koncertovali každý týden, jsouce uváděni Edou Hrubešem. Jako pamětník můžu potvrdit, že pokaždé bylo narváno.
Greenhornům jsem fandil až do roku 1990, pak se to u mě nějak zvrtlo poté, co Honza Vyčítal začal produkovat ty své agitky a dorazil to radarem. Ale písničky ze „zlaté éry“ si stále rád poslechnu a snad se mi i podaří vyhrabat někde Vyčítalovy vtipy, které jsem také nadšeně sbíral.

reagovať

SV | 8. 3. 2013 Pia 10:05 |   [3]

[2] …dík.....pekné spomienky 8-)

reagovať

lojzo | 8. 3. 2013 Pia 10:20 |   [4]

Oby [1] Dobré! :-D
Jago [2] „pokaždé bylo narváno“ A zaslúžene. Mimochodom, ja som Greenhornov naživo nikdy nevidel. :-/
„snad se mi i podaří vyhrabat někde Vyčítalovy vtipy“ To by si veru mohol – lebo predpokladám, že by si mohol mať aj tie staršie.

reagovať

Jago | 8. 3. 2013 Pia 10:47 |   [5]

[4] Dokonce s věnováním… Někde v hloubi knihovny… ;-)
BTW: Dodnes jsou v naší rodině živá slova z jednoho Vyčítalova vtipu: „Volá nás matka příroda. Už jdu, mami!“ Na tento signál odcházíme na pivo. :-)

reagovať

SV | 8. 3. 2013 Pia 10:50 |   [6]

..ten s tými bylinožravými turistami je skvelý! ;-)

reagovať

TlusTjochweb | 8. 3. 2013 Pia 11:14 |   [7]

Ten kocour s lahváčema je báječnej.

reagovať

Jago | 8. 3. 2013 Pia 11:27 |   [8]

Tak ještě jeden: Slečno, vyjevil bych vám svou lásku hned, ale přece se nebudem válet tady v tom sněhu. :-)

reagovať

SV | 8. 3. 2013 Pia 12:36 |   [9]

reagovať

kety | 8. 3. 2013 Pia 17:01 |   [10]

Little Big Horn s Michalem Tučným je pořád špica! ;-)

reagovať

Jago | 8. 3. 2013 Pia 18:08 |   [11]

Na koncertech Greenhornů se přednášely i básničky. Třeba tahle:
Myslím, myslím, myslím
nad osudem syslím.
Dumám, dumám, dumám,
co to tu mám.
Sysle, sysle, sysle,
držím-li tě za ocásek,
visíš svisle.

reagovať

Karel | 8. 3. 2013 Pia 20:36 |   [12]

[8] BUBU..... ;-)

reagovať

Oby | 8. 3. 2013 Pia 20:42 |   [13]

[12] Jé, Karel žije… a straší tady předsedu KSČM. :-D

reagovať

Jago | 8. 3. 2013 Pia 21:06 |   [14]

[13] [12] To byl citát! :-)

reagovať

Karel | 8. 3. 2013 Pia 21:10 |   [15]

[13] Žije, jenom nestíhá..... ;-)

reagovať

Karel | 8. 3. 2013 Pia 21:11 |   [16]

[14] No proto… ;-)

reagovať

Oby | 8. 3. 2013 Pia 21:18 |   [17]

[15] Tak jen klidně žij dál – život je úžasný; stíhat nemusíš… ;-)

reagovať

Karel | 8. 3. 2013 Pia 21:45 |   [18]

[17] Koukám, že ti skončil semestr… ;-)

reagovať

Oby | 8. 3. 2013 Pia 21:48 |   [19]

[18] Mně skončil semestr? Jaks na to přišel? Ještě nejsem z lesa venku – semestr končí až za nějakých 6 týdnů. ;-)

reagovať

Báraweb | 9. 3. 2013 So 19:35 |   [20]

[5] „Už jdu, mami,“ je u nás doma naprosto kultovní věta, padne vždycky, když už mám dost civilizace a potřebuji utéct do lesa, což je minimálně 2× týdně :)

A pak ještě, jak čouhají tomu medvědovi z tlamy dívčí nohy v lodičkách a on říká:„Já vás totiž žeru, slečno.“

reagovať

kety | 9. 3. 2013 So 23:56 |   [21]

[20] Úplně ho vidím – toho medvěda… :-D

reagovať

SV | 13. 3. 2013 St 13:25 |   [22]

[12] co bubu, celé dni na nás kašleš, a teraz nás tu ešte budeš strašiť?! ;-)

reagovať

max tho | 7. 10. 2013 Po 23:54 |   [23]

Dobrý , až na radarku Parkanovou .Škoda ..

reagovať

jednorožec | 3. 11. 2013 Ne 2:48 |   [24]

Jeho kreslené fóry jsem vždy žral. Nejsem amerikanofil a tak mě jeho parafráze Gagarina přišla trapná.
Shodou osudu moje přítelkyně a někdejší studentská láska je nyní (už dlouho) paní Vyčítalová. Vzala si jeho bratra.

reagovať

country jezevec | 10. 9. 2014 St 17:00 |   [25]

ještě:ani nevím kam, tak si tak šlapu pořád rovnou za nosem

reagovať

country jezevecweb | 10. 9. 2014 St 20:27 |   [26]

jo, indiánský znaky… naučila jem se je a napsala jima na konec vidím husu… kupodivu jednička

reagovať

country jezevecweb | 10. 9. 2014 St 20:28 |   [27]

jo, indiánský znaky… naučila jem se je a napsala jima na konec písemky
vidím husu… kupodivu jednička

reagovať

kety | 10. 9. 2014 St 21:23 |   [28]

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Lastours

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod