Nelze dostatečně popsat nádherné květiny a stromy s horským velikánem v pozadí, modrou oblohou a zpěvem ptáků. Bujné porosty keřů a pestrobarevných květin doslova zaplavují celé údolí a táhnou se po východních svazích hory.

V pozadí Stolová hora.

Dolů pod horu jsme sjeli tou lanovkou, kousek popojeli a hned byl vchod do botanické zahrady. Rodiče s dětmi mají vždy vstup zdarma, jen dospělí když jdou bez dětí, zaplatí vstupné, ale zahrada směrem od Hory není nijak oplocená, takže ti, co sestupují z hory pěšky, mohou vstoupit do zahrady a nikoho to netrápí, že nezaplatil. Tam rostou tyhle juky a dracény, palmy …

Zahrada není nijak ohraničena, klidně se může vystoupat až nahoru, na Stolovou horu. Podívejte se, co všechno tam roste a kvete:

Květ tulipánového stromu, ale jak se jmenuje správně, jsem zapomněla.

A jak se jmenuje tahle štětka, jsem taky zapomněla. Byly veliké a mimořádně krásné.

Tyhle balonky rostly na stromě.

Prostě květy, co ještě říct?

Fireball lily zvaná též blood flower, Catherine wheel, poison root, v afrikánštině bloedblom či gifwortel, prostě Scadoxus multiflorus subsp. katharinae, jak jsem zjistila až na konci zahrady z naučné tabule. Hlávka obsahuje až 200 květů. Je jedovatá, výtažek z ní se používal jako šípový jed. Český název nenašel ani Jago.

Welwitschie podivná

My sestupujeme pomalu dolů a procházíme palmovým hájem do skleníku, kde pěstovali vzácné rostliny, kaktusy a mimo jiné i welwitschii podivnou. Divoce roste v Namibii v poušti, tam se její stáří odhaduje na cca dva tisíce let, má dva listy dlouhé klidně i přes 2 metry, které se stále prodlužují a suchem třepí. A je samec a samice. Bude-li zájem, věnuji jí zvláštní článek s fotkami z Namibie.

Tady jsou krámky, bufety, toalety a přijíždí pro nás mikrobus, který nás odváží dolů do města. Pro zájemce – svorně všechny – je cílem obří akvárium. Není divu, že když takový suchozemec vstoupí do několikapodlažního domu plného bublající vody, ryb a podmořské flory, je fascinován. Zvláště když se mu před očima míhají metrová chapadla slizkých chobotnic a červenohnědá klepeta langust a krabů. 

Z neproniknutelné tmy černě vytapetovaných sálů na vás hledí placatí rejnoci, zubaté tlamy barakud i dvoumetrových hadů, a pak náhle a zcela nečekaně se na vás vyřítí hejno žraloků. Jejich zubaté tlamy nás míjejí jen o vlásek. Jen pár centimetrů skla nás dělí od podmořského světa Atlantiku.

Úžasným představením jsou obří, šest metrů vysoká a šestnáct metrů dlouhá akvária s chaluhovým lesem. Posedáváme na černých schodištích a hledíme do světa ryb, rybiček i obřích predátorů.

Dvoumetroví kanici vypadají jako přerostlí kapři.

Procházíme vodním tunelem a omámeni a oslepeni vycházíme ven na poslední procházku po Waterfrontu, kávu a něco malého k ní, poslední foto, poslední pohled na Stolovou horu dneska s bílým ubrusem, poslední malý suvenýr a smutně se ohlížejíce nasedáme do našeho minibusu, který nás tu pár dní vozil a v časovém předstihu, abychom se nedostali do dopravní špičky, vyrážíme na letiště. Loučíme se s bezvadným průvodcem, děkujeme a já slibuji, že se ozvu a pošlu slíbené nafocené obrázky z naší krásné dovolené.  To nejlepší z Jižní Afriky jsem přivezla i domů. Víno přímo z vinic, které jsme ve Stelenboshi navštívili, a ragby balon, který jsem koupila někde na parkovišti s napajedlem, kde chovali nosorožce, zebry, pštrosy, vychutnávala si vynikající kávu a odpočívali jsme na cestě směrem na přelet.

Wicky

Jagova poznámka: Musím přiznat, že editování téhle poslední části mi dalo zabrat. Wicky je tvor rozevlátý a píše pěkně, ale dát dohromady její povídání s popisem fotek, které mi ještě dodatečně posílala včetně dalších komentářů, bylo náročné. Ale snad ta námaha nepřišla nadarmo. 

Předchozí části:

I. část

II. část

III. část

IV. část