Krmě - jídlo - žrádlo aneb Jak chutnala monarchie?

V sobotu 13. dubna se zazdálo, že už je konečně jaro. Vyrazili jsme do metropole, ale protože díky větru žádné velké teplo nebylo, ukryli jsme se v muzeu.

zvanec-01

Letohrádek Kinských – Musaion. Foto © Jago 13. 4. 2013

zvanec-02

Foto © Jago 13. 4. 2013

Nebyla to náhoda, o téhle výstavě v Národopisném muzeu jsme věděli předem. Otevřena byla již loni v zimě jako součást výstavního projektu Národního muzea zvaného Monarchie. Podle propagačního letáku je zaměřena na stravování tj. přípravu, úpravu a konzumaci potravin ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století, v podstatě až do zániku rakousko – uherské monarchie po první světové válce.

zvanec-03

Pohled do kuchyně prostého lidu. Foto © Jago 13. 4. 2013

K vidění toho bylo dost a my jsme byli překvapeni, kolik z toho pamatujeme z obydlí našich babiček.

zvanec-04

Prostý oběd jako živý. Foto © Jago 13. 4. 2013

Aranžmá působilo velice věrohodně. Do knedlíků na talíři jsem si musel píchnout prstem, abych se ubezpečil, že je to věrná atrapa.

zvanec-05

Foto © Jago 13. 4. 2013

I tyhle výšivky ještě možná visí u někoho v kuchyni.

zvanec-06

Recepty na krmě. Foto © Jago 13. 4. 2013

Na naučných panelech jsme objevili i staré recepty. Tyhle byly opsány ze starých kuchařek moderní latinkou, ale pravopis je z dob, kdy se „g“ četlo jako „j“, „j“ jako dlouhé „í“, „ss“ jako „š“ a tak. Omlouvám se za kvalitu obrázků, ale i na těch panelech bylo písmo poněkud rozmazané.

zvanec-07

Recepty na jídlo. Foto © Jago 13. 4. 2013

Nezkusíte? Bohužel není uvedeno, jaké žabky měla autorka prvního receptu na mysli.

zvanec-08

Žrádlo – chudákům nebylo vždy do skoku. Foto © Jago 13. 4. 2013

Dnes, s odstupem let, se na časy starého mocnářství vzpomíná jako na dobu div ne idylickou. Ne vždy tomu tak bylo.

zvanec-09

Válečná strava. Foto © Jago 13. 4. 2013

O účelu tohoto aranžmá „karbanátku“ do krabičky od zápalek jsem na panelu nic nenašel. Možná to byla jen petrolejnická propaganda,  ale když jsem tamtéž viděl potravinové lístky z doby 1. světové války, dost jsem se zděsil. Leč věnujme se veselejším věcem.

zvanec-11

Souprava na vaření kávy. Foto © Jago 13. 4. 2013

Jako virtuální kavárník jsem se zaměřil na část expozice, která byla věnována prodeji, vaření a konzumaci kávy. Byly zde k vidění pěkné věci.

zvanec-12

Hrneček na populární Kulíkovu kávu.

Foto © Jago 13. 4. 2013

zvanec-13

Reklama. Foto © Jago 13. 4. 2013

Tenhle obrázek je ofocený z panelu. Už na něm byl malý a víc se vylepšit nedal. Je tu, protože mě zaujal pěkný reklamní nápad, i když kávu s touhle přísadou bych určitě nepil.

zvanec-14

A bude to ještě vůbec káva? Foto © Jago 13. 4. 2013

S touhle ostatně taky ne. Ale nebuďme přísní, káva byla tehdy hodně drahá. Ostatně ještě moje babička vařila kávu značky Melta, která se po přidání dostatečného množství mléka dala pít.

zvanec-15

Divotvorný hrnec? Foto © Jago 13. 4. 2013

Musím přiznat, že smysl nápisu na hrnci mi poněkud uniká.

zvanec-16

Krásné, ale na co to je? Foto © Jago 13. 4. 2013

zvanec-17

Staré známé?! Foto © Jago 13. 4. 2013

Při spatření těchto formiček a vykrajovátek jsme zaslzeli, takové máme totiž doma. Zdědili jsme je po babičce a pečeme v nich dodnes.

A na konec malá soutěž. Poznáte následující exponáty?

zvanec-18

Co je to I. Foto © Jago 13. 4. 2013

zvanec-19

Co je to II.? Foto © Jago 13. 4. 2013

Jestlipak víte, k čemu tohle sloužilo a jak se tomu říkalo?

zvanec-20

Co je to III.? Foto © Jago 13. 4. 2013

Zatímco u předchozích dvou obrázků vím, o co jde, u tohohle jsem úplně vedle. Takže pokud to nevíte ani vy, zkuste aspoň hádat, fantazii se meze nekladou. Můžete to ostatně zjistit i přímo na místě, výstava bude ještě nějakou dobu otevřená. Bližší informace najdete zde.

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

SV | 14. 4. 2013 Ne 8:28 |   [1]

„Dnes, s odstupem let, se na časy starého mocnářství vzpomíná jako na dobu div ne idylickou. Ne vždy tomu tak bylo“
to vieš, spomienkový optimizmus ;-)

reagovať

lojzo | 14. 4. 2013 Ne 8:30 |   [2]

Jéj, ten fajný dom poznám, zablúdili sme k nemu cestou z Petřína, ak sa nemýlim! ;-)

reagovať

lojzo | 14. 4. 2013 Ne 8:33 |   [3]

Pod tým odstavcom o žaluďoch som sa dočítal „Česká strana lidová“ a nechápal som… Až potom som si všimol, že ma asi postihol čitateľský syndróm SV. 8-)

reagovať

SV | 14. 4. 2013 Ne 9:24 |   [4]

pekná výstava, Jagovci majú sympaticky túlacie botinky ;-)
to zlatisté je asi stojánek na príbory?

reagovať

SV | 14. 4. 2013 Ne 9:25 |   [5]

[3] SV ešte spí, nemože nájst ani tie žalude ;-)

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 9:27 |   [6]

[2] Ano, to je on. :-) Však jsem taky šel tentokrát najisto a z opačné strany a do petřínského kopce jsem se nepouštěl.
[3] To není čítateľským syndrómom SV, to je mizerným obrázkem. Ale překlep by to byl pěkný. ;-)

reagovať

lojzo | 14. 4. 2013 Ne 9:28 |   [7]

[5] Ôsma fotka, prvý odstavec („Žrádlo – chudákům nebylo vždy do skoku.“)

reagovať

SV | 14. 4. 2013 Ne 9:28 |   [8]

tá posledná vecička by mohla byt nejaké zvláštne vypracovávatko na cesto, pre gazdinky, ktoré zrovna nemajú poruke pomocné mužské tlapičky ;-)

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 9:29 |   [9]

[4] No vidíš, máš bod. Na popisce stálo „lžícovník“. :-)

reagovať

lojzo | 14. 4. 2013 Ne 9:31 |   [10]

Co je to I. – to vyzerá ako atrapy vianočiek, vľavo veľkonočná, vpravo vianočná. ;-)

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 9:32 |   [11]

[10] Pečivo to je, ale k jinému účelu. :-)

reagovať

kety | 14. 4. 2013 Ne 10:55 |   [12]

Co je to I. Řekla bych, že je to pečivo vizovické – nejedlé a dekorativní. Ale k čemu? Součást svatební výzdoby?
Jsi ohromně rychlý, Jago! Včera na výstavě a dnes už hotová reportáž v kavárně. 8-O Skláním se.
Některé ty formičky máme doma po babičkách taky… :-)

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 11:03 |   [13]

[12] kety: Nevím, jestli zrovna vizovické, ale svatební ano. I ty máš bod. :-)
Pro představu, protože na obrázku chybí měřítko: Ta menší věc na třetím obrázku je dlouhá asi 20 – 25 cm. Myslel jsem, že je to zouvák, ale moc se mi to nezdá.
BTW: Měli tam ještě další pěkné věci, např. kobližník – něco jako lívanečník, ale na pečení 12 koblih najednou. Též formy na tvarování tvarůžků čili syrečků a drátěný nosič na dva půllitry piva.

reagovať

lojzo | 14. 4. 2013 Ne 11:06 |   [14]

[13] Ta věc na třetím obrázku by mohli byť prenosné slnečné hodiny (prestaviteľné aj na iné časové pásma a letný čas). ;-)

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 11:20 |   [15]

[14] Myslíš takové, co ukazují čas i v noci, kdy na ně stačí posvítit baterkou? :-)

reagovať

lojzo | 14. 4. 2013 Ne 11:46 |   [16]

[15] To budú oni! :-D

Mimochodom, také formičky sa po starej mame zachovali aj u nás.

reagovať

kety | 14. 4. 2013 Ne 14:07 |   [17]

[13] Jen jestli ta menší věc na třetím obrázku nepatří spíš do muzea hraček – silně mi připomíná něco na způsob starodávného houpacího koně… ;-)

reagovať

kety | 14. 4. 2013 Ne 14:11 |   [18]

Ta „nejlepší přísada ku kávě“, kterou nese v zobáku vrána z reklamy, bude nejspíš nějaký zákuseček… Mňam! :-)

reagovať

Oby | 14. 4. 2013 Ne 17:18 |   [19]

Pěkný barák, to Museum.

Jago: „… takové máme doma. Zdědili jsme je po babičce…“

[12] „…formičky máme doma po babičkách taky…“

[16] „…také formičky sa po starej mame zachovali aj u nás.“

Mohli byste se dohodnout a otevřít si vlastní muzeum. ;-)

[18] Nejlepší přísada (a nejen ke kávě) je dobrá nálada. ;-)

reagovať

TlusŤjochweb | 14. 4. 2013 Ne 18:25 |   [20]

To s tým klepetáčem bude miska na račí máslo.
Tenkrát se raci cpali do všeho.

reagovať

kopretinkaweb | 14. 4. 2013 Ne 20:32 |   [21]

tá posledná vec mi pripomína niečo ako šlapátko k šijaciemu stroju…možno to je šlapátko ku kolovrátku.....

reagovať

kopretinkaweb | 14. 4. 2013 Ne 20:35 |   [22]

možno to je hrniec na varenie mlieka,a mlieko z neho „neuteká“ :-D

reagovať

pepa | 14. 4. 2013 Ne 20:40 |   [23]

Kulíkova káva, káva našich žen, sílu svěžest dává po celičký den :-)

reagovať

kety | 14. 4. 2013 Ne 21:34 |   [24]

[22] To by mělo logiku, ale zdá se, že hrnek je z kameniny…
[23] Bejvávalo, dneska frčí mezi mládeží spíš Semtex! :-)

reagovať

Bosorka | 14. 4. 2013 Ne 21:46 |   [25]

Melta není až tak špatná, je z kořenu čekanky a praženého ječmene+žita, plus nyní topinambury, což jsou zdravé věci, zdravější než káva. A těhotné a kojící ženy to můžou v poho. Obsahuje mj. inulin.

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 21:46 |   [26]

[24] I v kameninovém hrnci se dá na plotně vařit.

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 21:47 |   [27]

[25] Melta? Proč ne, pít se dá, jen to halt není kafe. :-)

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 21:49 |   [28]

[21] Vidíš, to by mohlo být. Je vidět, že často předeš (blahem). :-)

reagovať

kety | 14. 4. 2013 Ne 22:02 |   [29]

[28] Příst blahem by s tím snad šlo, ale pedál ke kolovrátku vypadá jinak – aspoň k tomu, který znám.
[26] Vlastně máš pravdu, určitě to jde, vždyť se peče i v hliněných formách…

reagovať

lojzo | 14. 4. 2013 Ne 22:09 |   [30]

[24] + [26] + [29] Jasné, že sa v kameninových hrncoch variť dá, keramika s teplotou problém nemá (napokon, raketoplány mali tepelný štít z keramických dlaždičiek), jedinou nevýhodou je krehkosť.

reagovať

Jago | 14. 4. 2013 Ne 22:23 |   [31]

[30] Naštěstí jsou tu drotári. :-)

reagovať

TlusŤjochweb | 15. 4. 2013 Po 9:03 |   [32]

[31] Objednávky lze drotárovi podávat v komentářích u bonusu v http://tlustjoch.blog.cz/1303/a39

reagovať

lojzo | 15. 4. 2013 Po 9:05 |   [33]

[32] No veruže by si ten mliekový hrniec zdrôtovať už aj zaslúžil! ;-)

reagovať

SV | 15. 4. 2013 Po 9:37 |   [34]

[7] jááj, aha. dík. no to máš, milé Lojzo, z tej nešťastnej politiky! ešte aj do žr…jedla sa ti pletie ;-)

reagovať

SV | 15. 4. 2013 Po 9:43 |   [35]

[9] jéé, hurá, ja mám bod! ;-)

reagovať

SV | 15. 4. 2013 Po 9:43 |   [36]

[23] pekná básnička ;-)

reagovať

SV | 15. 4. 2013 Po 9:46 |   [37]

Divotvorný hrnec? hm, vyzerá to ako povolenie, priam výzva kuchárke, aby každého, kto by chcel mliečko z tohto hrnca, klepla vareškou! ;-)

reagovať

SV | 15. 4. 2013 Po 9:47 |   [38]

[19] „Nejlepší přísada (a nejen ke kávě) je dobrá nálada“ tak veru ;-)

reagovať

SV | 15. 4. 2013 Po 9:49 |   [39]

formičky našej babičky máme aj my. babička v nich piekla aj tzv. medvedie tlapky, na to boli také veľké lastúrovité formičky.

reagovať

Jago | 15. 4. 2013 Po 20:32 |   [40]

[39] Ještě je máme schované. Bohužel je to replika stará jen nějakých padesát let. Ale skutečně po babičce máme v rodině předválečnou litinovou formu na velikonočního beránka (i když je to vlastně ovečka, protože nemá rohy).

reagovať

kety | 15. 4. 2013 Po 21:05 |   [41]

[40] Taky máme těch „starých žďorbů“, které je nám pořád z nostalgie líto vyhodit, tolik, že bychom jimi mohli vybavit malé muzeum ;-)

reagovať

Jago | 15. 4. 2013 Po 21:43 |   [42]

[41] Nic nevyhazuj, za sto let to bude mít cenu a budeš mít tím pádem finančně zajištěné stáří. :-)

reagovať

Karel | 15. 4. 2013 Po 21:48 |   [43]

reagovať

Jago | 15. 4. 2013 Po 21:51 |   [44]

[41] Mně to nedá a ocituji JKJ:
Naši pradědové museli mít velké porozumění pro umění a krásu. Vždyť všechny naše dnešní umělecké poklady jsou odněkud vykopané předměty denní potřeby, tři nebo čtyři sta let staré. Nevím, je-li nějaká skutečná krása v těch starých polévkových talířích, pivních džbáncích a kratiknotech, kterým dnes přikládáme takovou cenu, anebo je-li to pouze gloriola stáří, která je obklopuje a která jim v našich očích dodává kouzla. Starý „modrý porcelán“, který věšíme na stěny jako ozdobu, nebyl před několika staletími nic jiného, než obyčejné domácí, denně užívané nádobí. Růžoví pastýři a žluté pastýřky, které ukazujeme všem svým přátelům, aby nad nimi upadali v nadšení a tvářili se, že jim rozumějí, byly bezcennými ozdobami římsy nad krbem, které matka z osmnáctého století dávala cucat nemluvněti, aby neplakalo.
Bude tomu tak i v budoucnosti? Budou vždycky drahocennými poklady dneška bezcenné tretky minulosti? Budou řady našich talířů s namalovaným vrbovým listím stát nad krby boháčů v roce 2000 a něco? Budou bílé šálky se zlatým okrajem a s krásným zlatým květem (neznámého druhu) uvnitř, které dnes služky s lehkým srdcem rozbíjejí, pečlivě slepeny, postaveny na zvláštní poličku a oprašovány jen paní domu?
Nebo ten porcelánový pes, který zdobí mou ložnici v bytě, najatém i se zařízením. Je to bílý pes. Má modré oči. Jeho čenich je jemně červený s černými skvrnami. Hlavu má křečovitě vztyčenou a jeho výraz prozrazuje dobrotivost hraničící s pitomostí. Já sám se mu neobdivuji. Přiznávám, že když o něm uvažuji jako o uměleckém předmětu, dráždí mě. Nemyslící přátelé si z něho dělají legraci a sama má bytná nechová k němu žádný obdiv a jeho přítomnost omlouvá tím, že jí ho dala teta.
Ale je víc než pravděpodobné, že za dvě stě let bude ten pes někde vykopán bez nohou, s uraženým ocasem, a bude prodán jako starožitný porcelán a postaven do vitríny. Lidé ho budou kolem dokola obcházet a obdivovat. Budou žasnout nad obdivuhodnou hloubkou barvy nosu a budou si říkat, jak krásný asi byl ten kousek ocasu, co se ztratil.
My, lidé tohoto století, nevidíme krásu toho psa. Pro nás je příliš všední. Je jako západ slunce a hvězdy: nežasneme nad jejich krásou, protože pro naše oči to není nic nového. Zrovna tak je to i s tím porcelánovým psem. V roce 2288 se budou nad ním rozplývat obdivem. Výroba takových psů bude považována za zapomenuté umění. Naši potomci se budou divit, jak jsme to dělali, a budou nás chválit, jak jsme byli šikovní. S vroucností budou o nás mluvit jako „o těch velkých starých umělcích, jejichž umění kvetlo v devatenáctém století a kteří vytvářeli tak nádherné porcelánové psy“. O „vzorníku“, který dělala ve škole nejstarší dcera, se bude mluvit jako o „výšivce z doby viktoriánské“ a jeho cena bude téměř závratná. Po popraskaných a otlučených modrobílých džbáncích, které dnes najdete v kdejaké zájezdní hospodě, bude velká poptávka, budou se prodávat za ceny váhy ve zlatě a boháči je budou používat místo pohárů na červené víno. Návštěvníci z Japonska skoupí všechny „Dárky z Ramsgatu“ a „Vzpomínky na Margate“, které unikly zkáze, a odvezou je domů jako vzácné anglické starožitnosti.
BTW: Tenhle text napsal Jerome Klapka Jerome v roce 1888.

reagovať

kety | 15. 4. 2013 Po 22:17 |   [45]

[42] Chceš snad říct – tvoje pravnučky budou mít zajištěné stáří… Nejsem věc Makropulos :-D

reagovať

kety | 15. 4. 2013 Po 22:40 |   [46]

[44] JKJ je zkrátka nadčasový! :-D

reagovať

kety | 16. 4. 2013 Ut 17:00 |   [47]

Chudina přehrabovala bramborová pole, jedla šťovík a pupavu, aby se nasytila. To bylo v r. 1857, ale ani dnes není všude situace zrovna růžová :-(

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Brána do Vysokého hradu

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod